Z Brna spolujízdou do Saint Jean Pied de Port

      Comments Off on Z Brna spolujízdou do Saint Jean Pied de Port

Z Brna jsme polujízdou vyjížděli dopoledne, protože měl pan řidič krapet zpoždění a musel se prý pořádně vyspat. Přijel s vozíkem, takže se batožina v pohodě vešla. Horší to už bylo s nohama… No což, snad to nějak přežiju..

Do Plzně jsem měl tu čest jet vepředu, což byl neskutečný zážitek hlavně v úsecích oprav dálnice, kde byl provoz svedený do dvou pruhů. A my jeli samozřejmě v tom užším a mezi kamiony a námi bylo “pohodlných” 40cm… No což.

Pan řidič řídil zkušeně. Zkušeněji po několika energy drinkcích. A asi po hodině spánku, jenže to už jsme byli ve Francii. Německo jsem víceméně prospal na zadním sedadle. Teda krom záchodků, to byl taky zážitek :P.

Někde před Avignonem prohlásil, že si potřebuje tak hodinku zdřímnout. To už bylo zase světlo, venku voněla levandule, mateřídouška a planý kopr a pan řidič měl za sebou skoro 20 hodin…

Měli jsme projíždět i Carcassonne, tak jsem se těšil na cimbuřími zubatá panorámata. V Carcassonne jsme nakonec byli, ale nějak z druhé strany a panorámata tvořila směs Intersportů, McDonaldů, KFC a Pizza pasta všehochutí. No což, do hradu se podívám jindy, prý to za to stojí.

A pak cesta ubývala  dobrodružněji, v dálce Pyreneje, za okny vinice, vinice, kukuřičné pole, vinice, pole slunečnic, další vinice, projelo TGV, vinice, … Zmínil jsem se o vinicích? Člověk by řekl, že ve Francii musí být všichni pořád na mol. A pan řidič si dal další hodinku.

Do Saint Jean Pied de Port jsme dojeli v 20:05, samozřejmě s přestávkami, kdy jsem potřeboval rozhýbat koleno a dle stále více svobodomyslnějšího řízení potřeboval i ridič rozcvičku. U posledních 20km si pustil Pavola Haberu tak nahlas, že nás bylo možno považovat za kulturní atašé Slovenské republiky propagující historickou pop kulturu v severní části Pyrenejí… Ale dobré to bylo a pan řidič zasluhuje za provedený výkon pochvalu. A vzhledem k tomu, že v tomto případě cílem nebyla cesta, ale, ehm, cíl, kdo co může namítat proti osobnímu nasazení strojvedoucího, že :-).

Po povinném zorientování se ve městě (rozuměj bloudění, jsem si tu mapu měl vytisknout, ale kdo mohl tušit, že po víc jak třiceti hodinách v autě to jednomu nebude myslet zrovna ostře) jsme našli kancelář pro poutníky, kde měli dokonce i po půl deváté večer otevřeno. Po představení se a razítkování credenciálu jsme dostali krátkou přednášku o nadcházející pouti, dále kde se v Saint Jean nachází ubytovna pro poutníky (alberque), která má ještě volná místa, a tak povšechně, kde se co kde nachází (no, ty zmiňované ochody byly k nenalezení) a už jsme směřovali do alberque.

Alberque Gite Compostelle jsme našli v pohodě, horší to už bylo s panem domácím.  Pan domácí byl k nenalezení, začínalo se stmívat, bezva. Bylo nám doporučeno, abysme se zeptali v baru hospodě v přízemí. Tam byl jen milý barman a neznalost angličtiny. Nakonec pochopil, že hledáme majitele alberque, tak mu zavolal a mezitím nás francouzkošpanělsky zpovídal, odkud jsme a tak dále. No, ale to belgické pivo zdarma přišlo vhod :P.

Pak tedy přišel pan domácí s neméně velkou neznalostí angličtiny, provedl nás, ukázal, kde je kakarům a duše, že je venku pekárna a otvírá v 6:30, a my byli rádi, že máme kde přespat.

Spát se však nějak nechtělo, takže jsme šli omrknout noční město, hradby citadely a vůbec, jak to tam žije v sobotu večer. Moc nežije, město bylo v jedenáct skoroprázdné a všechno zavřené. Dobře, ke snídani bude něco, co koupíme zítra ráno..