Z Larrasoaña za Cizur Menor

      1 Comment on Z Larrasoaña za Cizur Menor

No to víte, v pensionu se těžko vstává, nikdo vás nevyhazuje, takže se lze jen těžko divit, že si jeden užije povlečení a podaří se mu vstát drobet později. A cožpak teprve já, no znáte mě.

Kolem půl jedenácté kousek za Larrasoañaou jsme v kopci potkali dvojici dam, jenž přespávaly v Zubiri, kde probíhala toho večera fiesta. A nebo rána, jak se to vezme, do postelí se prý dostaly v sedm ráno a vstávaly v osm. Tak jsem jim popsal, že jsme byli v pensionu právě kvůli té fiestě a že jim neřeknu, že my vstávali v půl deváté. Odpovědí bylo usměvavé “shut up” :-).

Jinak další cesta probíhala už standardně po rovinkách, tu nakloněných na jednu, tu nakloněných na druhou stranu. Okolí se měnilo pozvolna a začla se objevovat i jiná flóra, například buky, malé borovice, osiky a sem tam menší topol.

A špendlíky, v jednom místě už byli zralé, takže jsem pokoušel osud a sesbíral přes půl kila. Naštěstí se to projevilo jen zvýšenou výkonností, fruktóza je fruktóza.

Poté jsme došli do Trinidad de Arre / Villava, kde jsem poprvé viděl španělské semafory pro chodce. Říkáte si, že na tom nic není a možná máte pravdu, mně jen přijde ten nápar s odpočítáváním do změny panáčka hodně dobrý (nicméně místní na červeného, ehm, ignorují asi podobně jako naši u nás). A co teprve ta animace zeleného tajtrlíka, jen škoda, že mu chyběla hůl. A posledních pár sekund přidal do kroku a naznačoval tak, že si mají chodci na přechodu přichvátnout.

Po Villavaě (to ta města pěkně skloňuju, viďte) jsme konečně dorazily do Pamplony. Prý je to největší město na caminu. Stejně tam měli siestu a tak trochu polomrtvo. Začal jsem v batohu hledat nějaké papíry, abych věděl, co a jak, a hnedle se k nám přinachomýtl jakýsi nahnědlý japonec a lámavou angličtinou nám začal nabízet místo v jeho pensionu-hostelu za 15e a že prý albergue mají stejnou cenu a tak dál. Až se vypovídal a my mu slíbili, že se nad tím zamyslíme, a dal nám svou vizitku na sebe a svou jazykovou školu, kde prý učí angličtinu (vážně? To by jeden neřekl..), mohli jsme pokračovat dál.

Skutečnost, která mě překvapila, byla ta, že i v tak velkém městě jsou ulice poměrně úzké. Domy jsou vícepatrové a díky malému prostoru se chodník-vozovka neohřejí tolik, jako kdyby byl prostor širší. A taky mě překvapilo, jak bylo to město čisté. Pravda, všude bylo dláždění nebo betónek, ale když bych to měl srovnat například s Prahou, kudy jsem nedávno projížděl, Pamplona zaplivaná, smradlavá a plná papíro-plastovo-obalovo-vajglového smetí nebyla. A píšu zde o centrech a blízkém okolí.

V Carrefůru jsme nakoupili nějaké základní potraviny, já si usmyslel, že musím ochutnat to španělské cerveza-pivo a přece ho nebudu nosit v batohu, takže jsme si vyhlédli lavičku ve stínu a já se pustil do píva. Chutnalo asi jako to české, ale mělo fakt divný ocásek, takový mně nepříjemný, mrknu proto na plechovku, kde jej vyrábí a ono v Amsterdamu a specielně pro Carrefour. Hm, tak to se nepovedlo a příště si dám pozor.

Cestou z Pamplony jsem ještě zapadl pro zeleninku a meloun do ovoce-zeleniny, pokecal si s mladým prodavačem, co nějak poznal, že jdu camino (možná proto, že se mi v padání střídaly klobouk a hůl), a zamířili do Cizur Menor, kde měla oficielně končit dnešní etapa. Cestou jsme ještě potrestali zmíněný meloun.

Jenže díky tomu, že jsme předešlý den dali za spaní 20e, jsme se rozhodli, že spát budem někde pod širákem.

Cizur Menor jsme tedy jen prošoupali, zjistili, že je to klasické sídliště naležato a cestou ven drobet probloudili. Spaní jsme po několika dalších kilometrech našli kousek od kachního rybníčku pod střechou s balíky slámy. Místo nám doporučil místní běžec, který chápal naši šetřivou motivaci.

V noci nás budil měsíc, strašidla z blízkých rozvalin a komáři. Ale na slámě se spí dobře :-).

image

(omlouvám se, ženou mě do postele a nestíhám korekturu. A to jsem chtěl napsat ještě další dva dny…)

One thought on “Z Larrasoaña za Cizur Menor

  1. Vera

    džus džus autobus brácho,
    díky za oživení vzpomínek na Španělsko (děkuju bohu, že jsou to jen vzpomínky :))))).
    Bez kapky škodolibosti (dyť mě znáš) si nemůžu odpustit poznámku, že jsem tě varovala.
    A na důkaz spoluúčasti (v kanclu mám momentálně krásných 30 stupňů a to ještě není ani 8 hodin ráno) se empaticky potím s tebou.
    Užij si to a opatruj se!!!
    Věra

Comments are closed.