Puente la Reina Gares – Estella

      Comments Off on Puente la Reina Gares – Estella

A v noci bylo taky vedro. Obvykle nemám problém s usínáním, ale tady jsem nemohl zabrat. A když už se mi to povedlo, ráno nebo ještě v noci mě probudilo světlo. Teda Světlo nebo spíš SVĚTLO plynoucí z čelovky jednoho cyklisty. A víte, jak to na člověka působí, když po místnosti, kde spí, pobíhá někdo s tříwattovou čelovkou a neustále něco hledá? Myslím, že kdyby měli tenkrát při velkém požáru v Londýně dnešní hasičská auta, byla by ta diskotéka slabý odvar.

Při odchodu z Puente la Reina jsme ještě navštívili místní kostel, kde bylo hrůzu nahánějící ticho, omrkli most, kolem kterého vlastně toto město vzniklo, a pokračovali dál. Dnešním cílem byla Estella, docela velké městečko.

Po cestě jsem se opět dopoval ostružinami a užíval si sluníčka. Nebudu psát, že bylo vedro, vedro je zde totiž vypáleno do všeho. Bodláci u cesty, sežehlá políčka sklizeného obilí, rozpálená dlažba, … A voda začala být tvrdá. Neptejte se mě, jak to poznám, ale měkká voda chutná jinak.

Ještě, že ve vesnici Lorca byla opět fontánka. Vždy jsem chtěl vědět, jaký je ten pocit totální svěžesti, který nám vnucují v reklamách, a tak jsem se po osmělení do fontánky po krk ponořil. Tedy z druhé strany.

image

Zajímavý pocit, zvláště, jak se to s vámi houpá, když si hlavu ochladíte asi o 40 stupňů. Až jsem si musel jít sednout.

Jo a rozbil jsem Lucce flašku na pití. Měla takovou černou a měla ji u lavičky. A já na té lavičce seděl a upadla mi hůl a flaška se převrhla a začla se kutálet k zábradlí, kde se dle mých výpočtů měla zastavit o kovový sloupek. Ale víte jak, teoreticky je teorie a praxe stejná, prakticky to tak většinou není. A flaška se chtěla podívat o půldruhého metru níž, kam vede ten žlábek. Spadla na hlavičku, urazila si kus špuntu a aby to nebylo málo, zkutálela se do na žlábek navazující odtokové roury. Teď flašku nosím v batohu a doufám, že seženu patřičný špunt.

V obci Villatuerta jsme si na chvilku sedli u mostu potoka, kde se děcka cachtala ve vodě a malými síťkami chytala pidirybičky. Za chvíli jsem v duchu poděkoval mobilní aplikaci Duolingo za výuku španělštiny, resp. jejím autorům za výběr slovíček. Děcka si nehrála jen s rybičkami, ale podařilo se jim chytit i několik canjeros – raků. A já si myslel, že canjero v běžné řeči neuslyším :-P.

V Estellaě jsme zapadli do Albergue Anfas, což je podnik, který pomáhá zapojit se do společnosti mentálně slabším lidem. Albergue můžu jen pochválit, personál také.

V Estellaě zrovna probíhala fiesta a nemístní bylo lze odlišit dle toho, že na sobě neměli místní bílo červené oblečení.

image

image

Celé město bylo fiestou nasáklé, atmosféra byla sice trochu unavená, ale rozhodně více při síle než u nás oslavy založení republiky. Jiný kraj, jiná nátura. Lidi dokonce seděli v červenobílém i na balkonech.

A krom kolotočů, dětských rodeí, stánků a střelnic bylo po ulicích i dosud neviděné množství černochů, kteří nabízeli od korálků, náramků přes značkové boty a odznaky “mám ráda Pedra” po učesání ve stylu Cooliova gangsta´s paradise.
image

V Anfasu měli v deset zavíračku a v jedenáct večerku. To jsem musel jít spát i já..