Estella – Luquín – Estella – Luquín – Los Arcos

Co je to za divný název, asi si říkáte. No, nechte se překvapit…

Jelikož jsme měli Albergue opustit do určité hodiny (mám pocit, že to bylo 8), byl na mě vyvíjen nátlak, abych sebou hodil a to jako honem. V rychlosti jsem se zabalil a už jsme trádovali po Estellaě do kopce, pře čtvrť s rodinnými domky, kolem Lídlu. Cože, voni tu maj taky Lídl? To budem muset navštívit a ty jejich nanuky prostě chybí. Ono, kopeček zmrzky za dvě Eura je docela dost, pravda na jistém místě v Praze byl prý i za 100Kč, ale to víte, Praha…

Po opuštění Estellay jsme vystoupali k jednomu ze zlatých hřebů camina – fontánu v Irache, kde z jednoho kohoutku teče voda a z druhého červené víno. Hřeb byl spíše pozlacený, poněvadž voda sice tekla, ale víno kapalo. To se jeden moc do kopce neposilní. Ale což, nejsme tu kvůli vínu – na rozdíl od jednoho Anglána, co se sklenkou úsměvem tvrdí, že pro něj je vrchol pouti právě toto místo.

Potom u rozcestníku volíme cestu ve skrytu lesa a o dva kilometry kratší. Po asi hodince chůze terénem čekám v obci Luquín na Lucku, která se po cestě kochala výhledem déle než já. Mezitím, co si válím šunky, zjišťuju, že jsem si v Anfasu v Estellaě zapoměl složku s mapami. A výškovým profilem trasy. A papíry na let zpátky z Oporta. A, jéminkote, externí klávesnicí. Jedním slovem “sakra”. Co teď? Lucka to vyřešila větou “jestli se budeš vracet, měl bys vyrazit”.

Lucku a batoh jsem usadil do areálu obecního koupaliště, zjistil, že budu muset pěšky, protože do téhle díry bus jezdí jen dvakrát denně a to ze směru, kam chci jet.

Takže na nohy hodím sandály a už běžím po silnici dolů. Třeba mě někdo popoveze. Aha, takže na dálnici nemůžu, tak vedlejší. Po asi šesti kilometrech mi konečně zastavuje postarší Španěl, co neumí slova anglicky. Snažím se mu vysvětlit, že jsem zapomněl papír pro letiště (dobře, v Duolingu jsem slovo zapomenout ještě neměl) a že albergue Anfas a tamhle ne doprava. Chlapík mířil asi na hřbitov nebo někam jinam, ale byl tak hodný, že mě hodil až do Estellay a že víc musím pěšky. “Muchas muchas muchas gracias” a prý “de nada”. V Albergue si mě ještě pamatovali, ale nemohli pochopit, co chci. Naštěstí tam byl někdo anglicky mluvící, papíry a vše jsem našel tam, kde jsem to ve spěchu nestačil zkontrolovat. Upocenému mi nabídli vodu, tak jsem nepohrdl a řekl si ještě o dvě sklenky.

Cestou zpátky jsem šel nejprve zkontrolovat, kdy jede ten autobus. Slečna v turistické kanceláři anglicky uměla, s hledáním v jízdním řádu to bylo už horší. Paní v prodeji jízdenek na autobusovém nádraží v řádu hledat uměla, anglicky ne. Pochopil jsem, že musím počkat 20 minut a pak mi pojede bus Línea 2 tam, kam chci. Supr.

Čekám, čekám, autobus přijede, nastoupí asi deset lidí, potom já a ukazuju na mapě Luquín, jakože tam jako chci a když ne tam, tak do Urbioly a když ne tam, tak snad jedete do Villamayor de Monjardín, že? Ne, pan řidič mi ukazuje, že on jako ne, že tam jede jiný spoj v čase někdy budoucím (k číslovkám jsem v Duolingu taky ještě nedošel, sakva). Ale ta paní v okýnku říkala, že tento spoj jede… Ne, tak po tom, co mi to řidič španělsky vysvětluje počtvrté, to nevesele vzdávám a vystupuji. Stejně je zajímavé, jak jednou řeknete Hola, hned si všici myslí, že umíte španělsky..

Kašlu na to, běžet zpátky dvanáct kiláků do kopce se mi fakt nechce. Hledám taxíka, najdu osobák, řidiče. Hurá, ten umí anglicky. Nojo, jenže není na řadě, musím támhle na jiné stanoviště. Ještě se ptám, kolik to koštuje, tak prý do Luquínu 14éček. To jde, měl jsem větší odhad.

Taxikář, co je na řadě pro změnu anglicky neumí. To neva, skočíme do auta, radši se zeptám na cenu, ta je stejná, dokonce i složky, ze kterých ji čte, jsou stejné jako u toho předešlého.

Cestou si povídáme, já česky a anglicky, on španělsky. Venku je 26 stupňů a to se zdá taxikáři moc, takže zapíná klímu na maximum. A fouká to na mě. Ale jinak je to príma, za pár minut jsme na místě, plus 14e v jeho peněžence a já aspoň happy.

Zbytek cesty do Los Arcos uběhlo docela dobře, jen moje nohy mají jaksi jiný názor. To nic, obecní albergue je plný, jdem do vedlejšího rodinného.

Večer místo psaní na tento blog kecám s Irem Ianem, Američankou a Angličankou. Ian a Angličanka jsou učitelé, tak se dozvídám nějaké novinky o rozvrhování prázdnin v Irsku a Anglii. Američanka je v důchodě, resp. hledá nové uplatnění. Sloužila totiž 22 let v armádě, byla dva roky nasazená v Iráku, kde to bylo hodně drsné a utržila zhmožděninu mozku a zlomila si cosi v krku, operovali ji desetkrát a je ráda, že se může hýbat. A camino dělá proto, že doufá, že opět najde víru v lidstvo (faith in humanity)…

4 thoughts on “Estella – Luquín – Estella – Luquín – Los Arcos

  1. Evelina s.r.o.

    opět krásně a zajímavě napsáno 🙂 jinak to znáš ne?? kdo nemá v hlavě má v nohách 😀 😀

  2. Bob

    A jejej teraz budem večer čo večer chodiť kontrolovať, či nepribudol nový príspevok 🙂 je to ako čítať Verneovku, úža, už sa teším na pokračovanie! Zdar a sílu (hlavne do nôh) 😉

    1. Zdenda Post author

      Dnes bohuzel ne, mam za sebou pres 34km z Santo Domingo de la Calzada do Villafranca Montes de Oca…

Comments are closed.