Vega de Valcarce

      2 Comments on Vega de Valcarce

Milé děti, hlásím se z malé díry mezi kopci někde před El Cebreiro. Zítra nás čeká další výstup, z cca 650m nad mořem do výšky 1300m a fous. Alespoň podle profilu etap, jenže, věřte tomu. Dnes jsme třeba měli ujít něco kolem 30km, jenže podle druhé mapy to bylo asi o tři kilometry míň.

Ono vůbec to tady s těmi ukazateli není moc žhavé. Zatím jsme nepřišli na to, jestli vzdálenosti měří od cedule k ceduli nebo k té ceduli další. A nebo od středu města. Pokaždé je to jiné a na značení turistických tras od Českého klubu turistů jen zbožně vzpomínáme.

Žluté šipky nás zatím nezklamaly a vedly nás dobře. Tedy, občas jsme se vraceli, protože jaksi místní ubytovací zařízení pro poutníky kreslí vlastní žluté šipky, takže nakonec sice končíte správně, ale jinde, než jste chtěli. Třeba včera, šli jsme Ponferradou a místo do centra města nás flechas amarillas odvedly k albergue…

Jó, Ponferrada, pěkné to město. Teda templářský hrad, kde jsem utratil 6éček za vstup a chudák Lucka čekala přes dvě hodinky venku, než to všude prolezu. Ale príma to bylo, docela dost expozic o tom, jaké to bylo kdysi a jak se stavělo a žilo. A že tehdy se moc na plány a půdorysy nebral ohled a že se stavělo tak, jak to přišlo pod ruce. Byla tam poznámka, že je zvláštní, že jen s elementárními měřicími pomůckami byli stavitelé schopni postavit něco, co stojí dosud. To se pak jeden bojí vylézt na cimbuří a vyklánět se, aby lépe na foťák zachytil monumentalitu zdí pod sebou…

Podle většiny ukazatelů už máme za sebou cca 550km a zbývá k Santiágu míň než 200km. Mám pocit, že našetřené tělesné zásoby se pomalu tenčí a sem tam se dostaví i únava. Tak například včera jsme ušli jen asi 17km, když nepočítáme bloudění, ehm, prohlídku v Ponferradě.

A mělli jsme včera taky pilgrim menu, tedy menu chystané pro poutníky. Tenkrát v Saint Jean Pied de Port nám ten pán, co nám vysvětloval, jak to na této pouti chodí, říkal, že toto menu se skládá z několika chodů, obvykle obsahuje i víno a vůbec je syté. No, měla nás včera odradit ta cena pouhých 5éček, obvykle stojí kolem 10.. Takže, toto se skládalo z vody, půlky bagety, uvařených špaget pokapaných kečupem nebo protlakem a dezertu v podobě kousku melounu nebo malinkatého jogurtu. Ale je pravda, že jsme dostali fungl nový ubrus. Papírový. Nemám si prý stěžovat, takže toto vemte jako doporučení, že peregrino menu nemá být moc levné.

S cenou albergue je to různé, některé jsou vyšší než standard, jiné nižší. A neplatí zde přímá úměra, že za více dostanete více. Včera jsme spali v albergue Naraya v obci Camponaraya za 8e, nebyla tam kuchyně, wc bylo poskrovnu a vůbec to bylo takové chladné. Za 5e jsme v Leónu v albergue San Tomas de Canterbury (nebo tak nějak) dostali prvotřídní sociály, usměvavé hospitaleras a ráno k snídani sušenky navíc. Pravda, albergue byl drobet mimo centrum města, ale…

Vůbec byl León pěkné město, byli jsme tam v kině (a kdo mohl vědět, že film pojmenovaný anglicky Extinction bude jaksi španělský a ve španělštině, mimochodem to hodnocení na ČSFD je dost přestřelené) a na zmrzlinovém poháru (drahý za 6,5e, ale tuze dobrý).

Astorga proti tomu byla taková standardní, ani ryba ani rak. Největší zážitek máme asi z toho, jak jsme na posezení ve dvou spořádali 3,25kg meloun.

Předevčírem, 22.8., jsme taky vystoupali na nejvyšší bod camina, Cruz de Ferro. Možná jste tak kolem 11-12h škytali, myslel jsem na vás všechny a kamínek odložil i pro a za vás. I za ty, co už nejsou mezi námi. A dal jsem jej pod velký kámen, páč, jak jsem viděl, jak ostatní poutníci šlapou po celé té hromadě kamení, no nechtěl jsem, aby takto šlapali i po vašem štěstí. Tak i tak to bylo pro někoho silné místo, pro někoho jen další atrakce. A vůbec, mrkněte se tam sami.

Omlouvám se, zase na mě vlezla únava a měl bych jít chrnět, ať usnu dřív než ostatní. To je taky kapitola sama pro sebe, nevím proč, ale mají tu hloupý zvyk na noc zavírat okna. Představte si místnost s 50ti lůžky, jak tam každý spí, oddychuje a odpočívá… A nebo menší, kde jsou sice palandy jen tři, ale na jedné spí Japonec z Tokia, který přes den ujel víc jak 70km a po posteli různě “suší” své nejen svršky. Ale jasně, jak to říkal Fero Slovák – pokud chceš lepší podmínky, běž do hotelu.

To jsem ještě chtěl, předevčírem jsme potkali jednu Češku jménem Milada, co teď žije asi 10 let v Londýně a původně je od Pardubic. A když jsem ji pojmenoval exčeškou, málem se urazila. Dnes jsem v jednom baru, kde jsem si dával cafe con leche opravdu grande, natrefil na Petra ze Znojma, co se mu “ztratily” dokumenty, pas a peníze, vracel se ze Santiága a původně letos vyšel z Prahy na začátku února. Dal jsem mu poslední sušenky a kondenzované mléko v tubě a popřál mu, ať mu na ambasádě v Bilbao pomůžou. Vypadal opravdu unaveně.

Nechtěl jsem jít chrápat? Tak ještě posbírat neusušené prádlo a hupky na kutě. Dobrou noc, čmeláci :-).

2 thoughts on “Vega de Valcarce

  1. Bob

    Predstava spánku pri zavretom okne v prítomnosti spomínaného Japonca ma desí 🙂 vidím, že to chce aj psychickú silu a výdrž 😀 Prajem zdar a silu, ako vždy 🙂

  2. Evelina s.r.o.

    škytám, čtu, hlídám a kontroluji už jenom kousek tak se drž chlapáku jsi fakt doooost dobrej !!!!!!!
    Zdrafíme fšichní!!!!!!!!!! 🙂 🙂

Comments are closed.